OPC UA server pro systém REXYGEN
Referenční manuál

REX Controls s.r.o.

Verze 2.50.11
Plzeň
19.1.2022

Obsah

Kapitola 1
OPC UA a systém REXYGEN

OPC UA je otevřený komunikační protokol určený pro průmyslovou automatizaci. Na rozdíl od klasického OPC je multiplatformní, může fungovat i jako webová služba a podporuje kromě přístupu k datům a událostí i další funkce jako volání metod, diagnostiku, různé stupně zabezpečení či autorizaci. OPC UA získává od svého vytvoření na oblibě a čím dál více firem ho používá ve svých výrobcích jako jedno z komunikačních rozhraní.

OPC UA není vhodné pro vytváření spojení mezi řídícími jednotkami v reálném čase, ale je použitelné pro téměř reálný čas. Jeho hlavní použití je však v propojení různých aplikací, ve vytváření “Internet of Things” a průmyslové revoluci 4.0.

1.1 Úvod

OPC UA server pro REXYGEN je samostatná aplikace, která komunikuje s exekutivou REXYGENu pomocí diagnostického protokolu. Není nutné, aby byl server na stejné výpočetní jednotce jako REXYGEN , ale je vhodné co nejvíce zkracovat jejich vzájemnou dobu odezvy. Je výhodnější, aby byl server z pohledu síťového připojení co nejblíže běžící instanci REXYGENu, než aby byl blízko ostatním OPC UA klientům. Server implementuje připojení pouze pomocí opc.tcp, což je běžná praxe u serverů, které shromažďují data z řídících jednotek běžících v reálném čase. Propojení serveru a ostatních zúčastněných aplikací je zobrazeno na obrázku 1.1.

Server je možné využívat v podobě dema, které běží maximálně jednu hodinu. Pro odemknutí serveru je třeba získat licenci a tu klasicky nainstalovat na cílové zařízení například v programu REXYGEN Draw nebo vložit jako hodnotu parametru REX_LICENCE_KEY v konfiguračním souboru (viz kapitolu 3.2).


PIC

Obrázek 1.1: OPC UA server jako mezičlánek OPC UA klientů a REXYGENu

1.2 Funkce serveru

Běžící OPC UA server je připojen k exekutivě REXYGENu a ve svém adresním prostoru zobrazuje všechny její bloky i s parametry. Struktura Adresního prostoru je podobná struktuře úkolů v programu REXYGEN Diagnostics. Po připojení k REXYGENu server vytvoří celou stromovou strukturu bloků a jejich parametrů a následně již pouze synchronizuje hodnoty jednotlivých parametrů. Ty jsou navíc synchronizovány pouze pokud je klient čte nebo do nich zapisuje. Tímto způsobem je možné se připojit i k několika exekutivám naráz.

Pokud je server odpojen, pokouší se opakovaně navázat spojení s exekutivou. Pokud se spojení ztratí a obnova se delší dobu nedaří, server znemožní klientům zápis do uzlů spojených s exekutivou a při jejich čtení poskytne poslední platnou hodnotu. Tento stav trvá až do opětovného připojení. Pokud dojde v REXYGENu k výměně exekutivy, server smaže a znovu nahraje strukturu bloků a vytvoří událost o změně Adresního prostoru.

1.3 Nastavení a spuštění serveru

Server je možné nastavit pomocí INI konfiguračního souboru, jehož umístění lze specifikovat pomocí parametru -c.

RexOpcUa [-c <configFile>]

V OS Windows je možné nastavit umístění standardního konfiguračního souboru pomocí příkazu s parametrem -i a cestou k novému konfiguračnímu souboru.

RexOpcUa -i <configFile>

V Linuxu je cesta ke standardnímu konfiguračnímu souboru pevně daná:

/rex/OpcUa/RexOpcUa.ini

Konfigurace je podrobně popsána v kapitole 3. Server lze spustit i jako službu (viz kapitolu 6.2). Návod na rychlé spuštění je popsán v kapitole 6.

Kapitola 2
Adresní prostor

Adresní prostor serveru obsahuje všechna data dostupná klientům. Některé uzly a jejich vazby jsou povinné pro všechny OPC UA servery, některé byly vytvořeny speciálně pro tento server. Addresní prostor obsahuje metody pro manipulaci se serverem a složky ‘Exec’, které obsahují stromovou strukturu úkolů REXYGENu i se subsystémy a bloky, a to včetně úkolů připojených k ovladačům. Vše kromě obsahu složek ‘Exec’ je vytvořeno při startu serveru. Obsah složky ‘Exec’ je vytvořen při novém připojení k REXYGENu nebo při přehrání exekutivy. Adresní prostor serveru připojeného k jedné exekutivě je zobrazen na obrázku 2.1 pomocí OPC UA klienta UaExpert (viz kapitola 6.3.1).


PIC

Obrázek 2.1: Adresní prostor zobrazený klientem UaExpert

Server používá několik vlastních jmenných prostorů (Namespace). První Namespace odpovídá URI aplikace (viz tabulka 3.2) a používá se pro chod serveru samotného. Namespace urn:Rex:TypeDeclaration se používá pro definici typů, kterými se popisují bloky a parametry exekutivy. Namespace urn:Rex:Server obsahuje uzly, které slouží k obsluze serveru, například metody pro správu serveru. Namespace exekutivy je unikátní pro každou nahranou exekutivu nebo instanci REXYGENu a je popsán v kapitole 3.2. Namespace exekutivy obsahuje všechny uzly úkolů, bloků a parametrů dané exekutivy.

2.1 Metody

Server obsahuje OPC UA metody, pomocí kterých může klient serverem manipulovat. Spouštění těchto metod je povoleno pouze klientům s právy administrátora.

Pomocí metody ‘Reload credentials file’ lze zajistit, aby server znovu načetl INI soubor s přihlašovacími údaji a aktualizoval tak databázi uživatelů (viz kapitola 4). Pokud server nemá specifikovanou cestu k souboru, vrátí chybový kód BadNotSupported.

Metoda ‘Switch diagnostics’ umožňuje vypnout a zapnout tvorbu diagnostických dat. Ty jsou poté přístupny ve standardním místě podle specifikace OPC UA: jsou součástí objektu Server. Tuto metodu lze zakázat pomocí parametru ALLOW_SWITCH_DIAGNOSTICS v konfiguraci. Samotné generování diagnostiky, které začne již při spuštění serveru, lze nastavit pomocí parametru ENABLE_DIAGNOSTICS.

2.2 Bloky

Struktura bloků ve složce ‘Exec’ odpovídá struktuře bloků v exekutivě REXYGENu. Všechny bloky používají Namespace exekutivy (viz kapitola 3.2), jejich BrowseName a DisplayName odpovídá názvu v REXYGENu (u BrowseName je jako předpona uveden typ uzlu) a v popisu je uložen typ uzlu. Bloky obsahují parametry, které jsou shodné s těmi v REXYGENu.

Základními typy uzlů jsou klasický blok (BlockType), subsystém (SubsystemType) a úkol (TaskType). Ve stromové struktuře je úkol vždy kořenový blok a je umístěn ve složce ‘Exec’.

2.3 Parametry

Při vytváření stromové struktury jsou vytvořeny parametry všech bloků spolu se svým datovým typem a povoleným rozmezím hodnot, které je uloženo v uzlech Min a Max. Jejich hodnoty jsou jediná data, která se synchronizují s exekutivou REXYGENu. Při zápisu a čtení se hodnoty synchronizují ihned. Je-li však hodnota čteného parametru v serveru dostatečně nová, server ji vrátí bez synchronizace. Pokud je parametr monitorován, synchronizuje se hodnota opakovaně, a to s nastaveným intervalem SYNC_INTERVAL (viz kapitola 3.1). Proces synchronizace je zobrazen na obrázku 2.2.


PIC

Obrázek 2.2: Při zápisu do serveru [1] se hodnota uloží a propíše do exekutivy [2]. Při čtení [3] server zkontroluje stáří hodnoty. Pokud klient požaduje novější hodnotu, pak si ji server vyžádá od exekutivy [4] a uloží [5]. Na závěr je hodnota poslána klientu [6].

Parametry bloků (IRexVariableType) rozšiřují klasické OPC UA proměnné, jejich součástí je minimální a maximální přípustná hodnota, které jsou zapsané v uzlech Min a Max. Datový typ hodnoty proměnné odpovídá datovému typu proměnné v REXYGENu. BrowseName a DisplayName proměnné odpovídají názvu proměnné v REXYGENu, u BrowseName je jako předpona uveden typ uzlu.

Proměnné se dělí na vstupy, výstupy, parametry a stavy. Pro každou z těchto skupin je vytvořen speciální typ uzlu (ParameterVariableType, StateVariableType, InputVariableType, OutputVariableType) s tím, že do stavů a výstupů nelze zapisovat.

Poznámka: V této verzi OPC UA serveru nejsou synchronizovány pole a trendy.

2.4 Události a verzování

Aby mohlo probíhat načítání bloků exekutivy, musí být složka ‘Exec’ verzovaná. Při každé změně struktury se nastaví její verze na aktuální a vyvolá se událost ‘GeneralModelChangeEvent’ ve které jsou uvedeny všechny odebrané a přidané uzly.

Server poskytuje i vlastní události odvozené od třídy ‘DeviceFailureEventType’, které jsou vytvářeny na uzlech ‘Exec’. Událost ‘RexDisconectEvent’ je vytvořena pokud je ztraceno spojení s REXYGENem. Událost ‘RexReconectEvent’ je vytvořena při opětovném připojení k REXYGENu. Událost ‘RexReloadEvent’ je vytvořena při přehrání exekutivy. Podoba událostí je zobrazena na obrázku 2.3.


PIC

Obrázek 2.3: Zobrazení událostí serveru klientem UaExpert

Kapitola 3
Konfigurace

Konfigurační INI soubor může obsahovat pouze ASCII znaky, doporučuje se používat kódování UTF-8 a záleží na velikosti písmen. Na konci a začátku řádků a kolem znamínka “=” nesmí být žádné přidané mezery. Komentáře začínají středníkem. Sekce jsou označeny názvem v hranatých závorkách a podsekce se tvoří dvojtečkou v názvu [SEKCE:PODSEKCE]. Parametry bez nastavené hodnoty nejsou brány v potaz.

V konfiguraci mohou být pouze ty sekce, které mají stejný název (velkými písmeny) jako některé z následujících podkapitol. Pokud je sekce v INI souboru dvakrát, data se jednoduše doplní. Sekce User Token Policy (UTP), Endpoint a Target můžou mít podsekce, pro každou podsekci bude vytvořen jeden Endpoint či připojení k exekutivě.

V následujících kapitolách jsou popsány jednotlivé nastavitelné parametry. Parametry s přednastavenou původní hodnotou jsou vždy volitelné. Většina hodnot parametrů je ve formě textu. Číslo značí, že hodnota parametru musí být přirozené číslo. Y/N znamená, že parametr je přepínač, kde hodnota Y, YES, ON znamená povolení a N, NO, OFF vypnutí. Pole je značeno hranatými závorkami a jednotlivé hodnoty jsou odděleny čárkou [1,2,text]. Prázdné pole se chová, jako by hodnota nebyla vyplněna. Soubor značí systémovou cestu k souboru a složka cestu ke složce. Cesta je buď zadána absolutně, nebo relativně k umístění konfiguračního souboru.

3.1 Target

Tato sekce obsahuje parametry, které se týkají spojení serveru s REXYGENem. Podrobnosti jsou vypsány v tabulce 3.1. Pro každou sekci TARGET bude vytvořena jedna složka ‘Exec’ s názvem, který je určen názvem podsekce (TARGET:Exec1).


Tabulka 3.1: Nastavení spojení s REXYGENem




Pole

Typ

Výchozí hodnota

Popis









ADDRESS

IP adresa

IP adresa (DNS) běžící exekutivy REXYGENu, ke které se má server připojit.





PORT

Číslo

(Volitelné) Port diagnostického protokolu běžící exekutivy REXYGENu, ke které se má server připojit.





SYNC_INTERVAL

Číslo

500

Interval v ms, v kterém má server synchronizovat monitorované položky s REXYGENem. Je vhodné mít tuto hodnotu nižší než minimální interval pro monitorování uzlů.





TCP_IDLE_INTERVAL

Číslo

30000

Interval v ms pro obnovu spojení s REXYGENem, aby se neuzavřelo. Toto číslo by mělo být dostatečně menší než 1 minuta.





USERNAME

Text

(Volitelné) Uživatelské jméno pro připojení k REXYGENu.





PASSWORD

Text

(Volitelné) Heslo pro připojení k REXYGENu.





USE_SSL

Y/N

N

Připojit se za použití SSL.





CERTIFICATE_PATH

Soubor

Povinný pouze se zapnutým parametrem USE_SSL. Cesta k certifikátu REXYGENu.






3.2 Application

Tato sekce obsahuje hlavní údaje o serveru, viz tabulka 3.2. Zde se nastavuje i Namespace serveru a Namespace exekutivy. Namespace serveru je určeno parametrem APPLICATION_URI. Namespace exekutivy odpovídá následujícímu tvaru:

urn:Rex:Exec:<COMPANY_URI_NAME>:<PROJECT_URI_NAME>: <INSTANCE_URI_NAME>:<TARGET_NAME>

Parametry COMPANY_URI_NAME, PROJECT_URI_NAME a INSTANCE_URI_NAME volte tak, aby jejich kombinace byla unikátní pro každou běžící instanci REXYGENu, aby tak nedocházelo k chybám při použití více OPC UA serverů. Podle specifikace OPC UA by více serverů připojených k jedné instanci REXYGENu mělo mít stejné názvy, servery připojené k různým instancím REXYGENu musí mít různé názvy. Parametr TARGET_NAME odpovídá názvu podsekce TARGET (viz 3.1).

Pokud má server běžet na stroji, který nemá nainstalovanou licenci REXYGENu, lze zapsat licenci REXYGENu do parametru REX_LICENCE_KEY. Pokud tato licence chybí nebo v ní není povolen OPC UA server, server po hodině přestane fungovat (na systému Windows se objeví varovná hláška). Pokud server při startu nezjistí aktivní licenci, vypíše ‘Site code’ stroje, na kterém běží. Každý stroj má svůj vlastní a pro tento ‘Site code’ je tedy poté třeba koupit licenci, aby na daném stroji mohl server běžet v plné verzi.


Tabulka 3.2: Nastavení aplikace




Pole

Typ

Výchozí hodnota

Popis









APPLICATION_CERTIFICATE_PATH

Soubor

Certifikát serveru ve formě DER.





APPLICATION_PRIVATE_KEY_PATH

Soubor

Soukromý klíč certifikátu serveru ve formě PEM.





APPLICATION_PRIVATE_KEY_PASSWORD

Text

(Volitelné) Heslo ke klíči certifikátu serveru.





APPLICATION_URI

URI serveru

Tato položka by měla být shodná s URI v certifikátu serveru a zároveň bude použita jako Namespace serveru.





REX_LICENCE_KEY

Licence REXYGENu

(Volitelné) Licence REXYGENu. Pouze, pokud na stejném stroji neběží licencovaný REXYGEN. Pokud není licence dodána, server běží v demo modu (1 hodinu).





COMPANY_URI_NAME

Text

Tento text bude částí Namespace exekutivy.





PROJECT_URI_NAME

Text

Tento text bude částí Namespace exekutivy.





INSTANCE_URI_NAME

Text

Tento text bude částí Namespace exekutivy.






3.3 Security

Sekce security obsahuje nastavení validace a umístění klientských certifikátů. Pokud všechny Endpointy mají nastavené zabezpečení komunikace pouze na None a není použito přihlášení pomocí certifikátu (viz kapitola ??), je celá tato sekce volitelná. Server využívá OpenSSL, proxy certifikáty jsou zakázány.

Pro vytvoření certifikátů a adresářů pro klientské certifikáty lze využít aplikaci RexOpcUaConfig, která je popsána v kapitole 5.1.


Tabulka 3.3: Zabezpečení




Pole

Typ

Výchozí hodnota

Popis









CERTIFICATE_TRUST_LIST_PATH

Složka

Důvěryhodné certifikáty - certifikáty, které jsou zde uložené, a certifikáty, které jsou jimi podepsané, jsou povoleny.





CERTIFICATE_REJECTED_LIST_PATH

Složka

(Volitelné) Odmítnuté certifikáty - zde se shromažďují všechny certifikáty, které byly serverem odmítnuty. Pokud není zadáno, odmítnuté certifikáty se nebudou ukládat.





CERTIFICATE_REVOCATION_LIST_PATH

Složka

(Volitelné) Odvolané (zneplatněné) certifikáty, které byly vyřazeny.





CERTIFICATE_ISSUER_LIST_PATH

Složka

(Volitelné) Certifikační autority - certifikáty potřebné k ověření certifikačního řetězce, které ale nejsou automaticky důvěryhodné.





CERTIFICATE_REVOCATION_CHECK_OPTION

N/L/S/A

N

Kontrola zneplatněních certifikátů.



NŽádná kontrola


L Pouze listy


S Bez sebou–podepsaných


A Všechny






CHECK_SELF_SIGNATURE

Y/N

N

Kontrola podpisu sebou–podepsaných certifikátů.





CHECK_CERTIFICATE_URL

Y/N

N

Kontrola URL certifikátu vůči URI aplikace.






3.4 User Token Policy

Sekce User Token Policy (UTP) definuje možnostmi autorizace a autentizace klientů při připojení k Endpointu, parametry jsou popsány v tabulce 3.4. Úprava přihlašovacích údajů a rolí jsou popsány v kapitole 4.1 a 5.2.

Klient při vytváření připojení zadává způsob ověření identity (UserTokenPolicy). Při anonymním přihlášení nejsou po klientovi požadovány žádné další informace. Při použití přihlašovacích údajů (credentials) musí klient poskytnou uživatelské jméno a heslo, které se poté validují na serveru. Při použití certifikátu musí klient poskytnout certifikát, u kterého server ověří důvěryhodnost. Validaci cerifikátů pro účely authentizace lze nastavit stejným způsobem jako v kapitole 3.3.

V této sekci jsou definovány jednotlivé přihlašovací politky. Název sekce je zároveň názvem politiky. Pokud má Endpoint podporovat některou z politik, musí její název zmínit ve svém seznamu USER_TOKEN_POLICY.

Při použití politiky s přihlašovacími údaji musí být definován INI soubor, který obsahuje jméno, zakódované heslo a roli uživatele. Server poté zjistí, zda klient poskytl správnou kombinaci jména a hesla a pokud ano, povolí mu připojení a přiřadí mu korespondující roli. Heslo je kódováno pomocí různých mechanismů. Aby mohl uživatel mechanismus ovlivnit a jeho heslo nemohl rozluštit někdo jiný, lze nastavit parametr OPTIONAL_ENCODING_SALT. Server přečte pouze ty hesla, která byla zakódována s tímto parametrem, při výměně je tedy nutné přegenerovat soubor s přihlašovacími údaji.


Tabulka 3.4: User Token Policy (UTP)




Pole

Typ

Výchozí hodnota

Popis









USER_TOKEN_POLICY_TYPE

Anonymous, Certificate, Username

Typ přihlašovací politiky.





AUTH_ROLE

Admin, Operator, Guest

(Anonymous, Certificate) Přiřazené uživatelské oprávnění.





CREDENTIALS_INI_PATH

Soubor

(Username) Soubor, kde jsou zapsáni uživatelé s heslem a rolí.





OPTIONAL_ENCODING_SALT

Text

q1we58

(Username) Hodnota, pomocí které bude zakódováno heslo v souboru s uživateli. Tato hodnota nemusí být příliš velká, 5 - 20 ASCI znaků stačí.





CERTIFICATE_TRUST_LIST_PATH

Složka

(Certificate) Složka s důvěryhodnými certifikáty.





...

...

(Certificate) Lze nastavit i další parametry kontroly certifikátů. Možnosti jsou stejné jako v tabulce 3.3






3.5 Endpoint

Sekce Endpoint obsahuje nastavení OPC UA Endpointů, ke kterým bude možné se připojit. V této sekci lze vytvářet podsekce, kde každá podsekce vytvoří nový Endpoint a musí tedy obsahovat všechny povinné parametry. Všechny parametry jsou popsány v tabulce 3.5.

Pokud je potřeba využít Endpoint pro služby Discovery, doporučujeme v URL Endpointu nepoužívat localhost, ale veřejnou IP adresu. V opačném případě bude možná (v závislosti na implementaci klienta a discovery serveru) klient volat adresu na svém vlastním localhostu, nikoliv na serveru. URL adresa by měla mít následující tvar:

opc.tcp://<IP adresa | DNS>:<port>[/<konečná část URL>]


Tabulka 3.5: Nastavení Endpointu




Pole

Typ

Výchozí hodnota

Popis









URL

URL Endpointu

URL Endpointu pro připojení pomocí protokolu opc.tcp.





SECURITY_POLICY

[Zabezpečení] (pole)

Povolené zabezpečení komunikace - detaily v tabulce 3.6.





USER_TOKEN_POLICY (UTP)

[Přihlašovací politiky] (pole)

Povolené metody autentizace (UTP). UTP se definují pomocí tabulky 3.4.







Tabulka 3.6: Zabezpečení komunikace




Zabezpečení

Podpis

Šifrování

Algoritmus









None

Ne

Ne





Sign_Basic128Rsa15

Ano

Ne

Basic128Rsa15





SignEncrypt_Basic128Rsa15

Ano

Ano

Basic128Rsa15





Sign_Basic256

Ano

Ne

Basic256





SignEncrypt_Basic256

Ano

Ano

Basic256





Sign_Basic256Sha256

Ano

Ne

Basic256Sha256





SignEncrypt_Basic256Sha256

Ano

Ano

Basic256Sha256





Sign_Aes128Sha256RsaOaep

Ano

Ne

Aes128Sha256RsaOaep





SignEncrypt_Aes128Sha256RsaOaep

Ano

Ano

Aes128Sha256RsaOaep





Sign_Aes256Sha256RsaPss

Ano

Ne

Aes256Sha256RsaPss





SignEncrypt_Aes256Sha256RsaPss

Ano

Ano

Aes256Sha256RsaPss





Sign_Aes128Sha256nistP256

Ano

Ne

Aes128Sha256nistP256





SignEncrypt_Aes128Sha256nistP256

Ano

Ano

Aes128Sha256nistP256





Sign_Aes256Sha384nistP384

Ano

Ne

Aes256Sha384nistP384





SignEncrypt_Aes256Sha384nistP384

Ano

Ano

Aes256Sha384nistP384





Sign_Aes128Sha256brainpoolP256r1

Ano

Ne

Aes128Sha256brainpoolP256r1





SignEncrypt_Aes128Sha256brainpoolP256r1

Ano

Ano

Aes128Sha256brainpoolP256r1





Sign_Aes256Sha384brainpoolP384r1

Ano

Ne

Aes256Sha384brainpoolP384r1





SignEncrypt_Aes256Sha384brainpoolP384r1

Ano

Ano

Aes256Sha384brainpoolP384r1





Sign_Aes128Sha256curve25519

Ano

Ne

Aes128Sha256curve25519





SignEncrypt_Aes128Sha256curve25519

Ano

Ano

Aes128Sha256curve25519





Sign_Aes256Sha384curve448

Ano

Ne

Aes256Sha384curve448





SignEncrypt_Aes256Sha384curve448

Ano

Ano

Aes256Sha384curve448






3.6 Discovery

Tato sekce se zabývá registrací k průzkumnému (Discovery) serveru. Celá tato sekce je nepovinná. Parametr ENDPOINT_URL může obsahovat více průzkumných bodů, které budou zaregistrovány, není to však doporučováno, jedna adresa by měla stačit. Klient při dotazu na tento Endpoint zjistí adresy všech Endpointů na serveru. Parametr ENDPOINT_URL by měl být shodný s parametrem URL některého z Endpointů, nicméně tato shoda není kontrolována.

Aby byla registrace úspěšná, je nutné použít správnou URL průzkumného serveru, správné zabezpečení a cestu k jeho certifikátu v parametru SERVER_CERTIFICATE_PATH. Průzkumný server naopak musí důvěřovat aplikačnímu certifikátu serveru. Nastavení registrace je popsáno v tabulce 3.7.


Tabulka 3.7: Nastavení registrace k průzkumnému serveru




Pole

Typ

Výchozí hodnota

Popis









ENDPOINT_URL

[URL Endpointu] (pole)

(Volitelné) URL registrovaného Endpointu. Měla by být shodná s URL některého z Endpointů.





SERVER_CERTIFICATE_PATH

Soubor

Cesta k certifikátu průzkumného serveru.





SERVER_URL

URL

URL průzkumného serveru, u nějž se bude server registrovat. URL musí začínat opc.tcp://.





SECURITY_POLICY

Zabezpečení

Použité zabezpečení při komunikaci s průzkumným serverem - detaily v tabulce 3.6. Lze použít právě jedno zabezpečení, které průzkumný server podporuje.





REFRESH_TIME

Číslo

30000

Interval obnovy registrace v ms.






3.7 Options

V kategorii Options se nacházejí zbylé parametry, kterými lze ovlivňovat běh a bezpečnost serveru. Tyto parametry nastavujte pouze se znalostí specifikace OPC UA. Všechny parametry v této sekci jsou nepovinné, viz tabulka 3.8 a 3.9.


Tabulka 3.8: Obecné nastavení




Pole

Typ

Výchozí hodnota

Popis









MIN_SAMPLING_INTERVAL

Číslo

600

Minimální interval pro vzorkování uzlů.





MAX_SAMPLING_INTERVAL

Číslo

10000

Maximální interval pro vzorkování uzlů.





MIN_PUBLISHING_INTERVAL

Číslo

500

Minimální interval pro publikování.





MAX_PUBLISHING_INTERVAL

Číslo

600000

Maximální interval pro publikování.





MIN_SESSION_TIMEOUT

Číslo

1000

Minimální životnost spojení v ms.





MAX_SESSION_TIMEOUT

Číslo

600000

Maximální životnost spojení v ms.





MAX_PIPED_PUBLISH_REQUEST

Číslo

5

Maximální počet uskladněných požadavků k publikování. Server na další požadavky vrací chybový kód TooManyPublishRequests.





MAX_NODES_TO_ANALYZE_PER_QUERY_REQUEST

Číslo

100

Maximální počet analyzovaných uzlů dotazovacími službami.





MAX_DATA_CHANGE_MONITORING_QUEUE_SIZE

Číslo

1000

Maximální velikost fronty pro položky monitorované na změnu dat.





MAX_EVENT_MONITORING_QUEUE_SIZE

Číslo

1000

Maximální velikost fronty pro položky monitorované na události.





MAX_DATA_SETS_TO_RETURN

Číslo

0

Maximální počet datových kolekcí v odpovědi na dotazovací služby.





ENABLE_AUDIT_EVENTS

Y/N

N

Server vytváří události při vytvoření relace, aktivování relace, volání služby pro zrušení a pokud je vytvořena relace, ale nesouhlasí URL v certifikátu.







Tabulka 3.9: Obecné nastavení




Pole

Typ

Výchozí hodnota

Popis









ENABLE_DIAGNOSTICS

Y/N

N

Server vytváří diagnostická data.





ALLOW_SWITCH_DIAGNOSTICS

Y/N

N

Povolit volání metody pro zapnutí/vypnutí diagnostiky.





MIN_DIAGNOSTICS_UPDATE_INTERVAL

Číslo

100

Minimální interval pro upravení diagnostiky.





MAX_DIAGNOSTICS_UPDATE_INTERVAL

Číslo

86400000

Maximální interval pro upravení diagnostiky.





MAX_SESSIONS

Číslo

0

Maximální počet relací na server, 0 pro neomezeně mnoho.





MAX_SESSIONS_PER_ENDPOINT

Číslo

0

Maximální počet relací na Endpoint serveru, 0 pro neomezeně mnoho.





MAX_SUBSCRIPTIONS

Číslo

0

Maximální počet odběrů na server, 0 pro neomezeně mnoho.





MAX_SUBSCRIPTIONS_PER_SESSION

Číslo

0

Maximální počet odběrů na jednu relaci, 0 pro neomezeně mnoho.





MAX_SUBSCRIPTION_LIFETIME

Číslo

120000

Maximální životnost odběru v ms.





MAX_MONITORED_ITEMS

Číslo

0

Maximální počet monitorovaných položek na server, 0 pro neomezeně mnoho.





MAX_MONITORED_ITEMS_PER_SUBSCRIPTION

Číslo

0

Maximální počet monitorovaných položek na odběr, 0 pro neomezeně mnoho.






Kapitola 4
Autentifikace a autorizace

V OPC UA serveru pro REXYGEN se využívají tři role s následujícími oprávněními: Host (Guest) může procházet Adresní prostor a číst data z parametrů bloků REXYGENu. Operátor (Operator) má stejná práva jako host, má ale navíc povoleno zapisovat do parametrů bloků REXYGENu a tím ovlivňovat běžící exekutivu. Administrátor (admin) má práva operátora, a navíc může spouštět metody, které ovlivňují server samotný, viz kapitola 2.1. V tabulce 4.1 jsou uživatelská práva zobrazena graficky.


Tabulka 4.1: Uživatelská práva




Práva Admin Operator Guest








Čtení hodnot X X X




Zápis hodnot X X




Volání metod X





Server určuje roli uživatele na základě přihlašovací politiky, kterou klient použije při navázání spojení. Pokud klient použije některou z anonymních politik nebo politik s certifikátem, server mu automaticky přiřadí roli, která je na politiku navázaná. Druhou možností je přihlášení pomocí jména a hesla, kde server nastaví uživateli roli, kterou má přiřazenou. Klient může využít pouze ty přihlašovací politiky, které podporuje daný Endpoint, k němuž se snaží připojit. Zabezpečení serveru lze tedy zajistit správným nastavením přihlašovacích politik jednotlivých Endpointů, viz kapitola 3.5.

Pokud server využívá přihlášení pomocí přihlašovacích údajů, musí mu být nastavena cesta k INI souboru, který tyto přihlašovací údaje obsahuje. Údaje se načtou ze souboru při startu serveru nebo při spuštění OPC UA metody “ReloadAuth”. Pro manipulaci se souborem je vytvořen samostatný program RexOpcUaAuth nebo lze využít grafické rozhraní RexOpcUaConfig.

Oba programy využívají konfigurační soubor serveru, z něhož získají údaje o cestě k souboru s přihlašovacími údaji a přídavném kódování OPTIONAL_ENCODING_SALT. Pokud je hodnota přídavného kódování změněna, je nutné všem uživatelům znovu nastavit hesla nebo celý soubor vygenerovat znovu.

4.1 RexOpcUaAuth

Tento program se spouští z příkazové řádky a lze s jeho pomocí spravovat uživatele. Příkaz by měl být v jedné z následujících forem:

RexOpcUaAuth <configFile> -l

RexOpcUaAuth <configFile> -c <username> <password> <role>

RexOpcUaAuth <configFile> -p <username> <password>

RexOpcUaAuth <configFile> -a <username> <role>

RexOpcUaAuth <configFile> -r <username> <new_username>

RexOpcUaAuth <configFile> -d <username>

Program umožňuje zobrazit seznam uživatelů a jejich rolí (-l), vytvořit uživatele (-c), změnit mu heslo (-p), roli (-a), přejmenovat ho (-r) nebo ho smazat (-d). Parametr configFile je cesta ke konfiguračnímu INI souboru REXYGENu, username je uživatelské jméno, password je heslo, new_username je nové uživatelské jméno při přejmenování. Parametr role musí mít hodnotu ‘admin’, ‘operator’ nebo ‘guest’.

Cestu k INI souboru s přihlašovacími údaji (CREDENTIALS_INI_PATH) a nepovinný parametr OPTIONAL_ENCODING_SALT získá program z konfiguračního souboru.

Poznámka: Pokud soubor poškodíte nebo ztratíte, stačí vytvořit prázdný soubor a dál ho používat klasicky.

Kapitola 5
RexOpcUaConfig

RexOpcUaConfig je grafické rozhraní určené pro nastavení OPC UA serveru pro REXYGEN. Umožňuje úpravu INI souboru, vytvoření certifikátů, správu uživatelů a použití některého z příkladů.

Na záložce ‘Configuration’ (obrázek 5.1) je zobrazen obsah přednastaveného konfiguračního INI souboru. Tento soubor lze pomocí vestavěného editoru upravovat, ukládat a znovu načítat. Při každém uložení nebo načtení souboru zpracuje program aktuální konfiguraci. Pokud narazí na závažný problém, zapíše nalezenou chybu do záložky ‘Errors’. Tento dialog nekontroluje všechny nastavitelné parametry. Kontroluje pouze ty, které potřebuje ke své funkci.


PIC

Obrázek 5.1: RexOpcUaConfig s vestavěným INI editorem

5.1 Certifikáty

Na záložce ‘Certificates’ (obrázek 5.2) je možné spravovat certifikát aplikace a klientské certifikáty. Všechny cesty se čtou z konfiguračního INI souboru. Pokud soubor neexistuje, obarví se text na červeno.

Klientské certifikáty jsou uloženy v různých složkách. RexOpcUaConfig umožňuje vytvořit, otevřít a smazat tyto složky. Pro povolení klientského certifikátu zkopírujte certifikát do složky ‘Trust list’. Certifikáty klientů, kteří se pokusili připojit a byli odmítnuti kvůli certifikátu, jsou uloženy ve složce ‘Rejected’.


PIC

Obrázek 5.2: Správa certifikátů

Při vytváření aplikačního certifikátu se otevře samostatný dialog ‘Generate certificate’. Pole ‘Password’ a ‘Application URI’ jsou předvyplněna hodnotami parametrů APPLICATION_PRIVATE_KEY_PASSWORD a APPLICATION_URI z konfiguračního INI souboru.

Pole ve skupině ‘Subject’ je možné zvolit podle vlastního uvážení. Pole ve skupině ‘Restriction’ umožňují omezení použití certifikátu na určitou IP adresu nebo doménu. Hodnota pole ‘Application URI’ musí souhlasit s hodnotou parametru APPLICATION_URI v konfiguračním INI souboru. Parametry ve skupině ‘Certificate Settings’ ovlivňují dobu trvanlivosti certifikátu a sílu soukromého klíče.

Umístění generovaného certifikátu a klíče je určeno v konfiguračním INI souboru a je vidět na záložce ‘Certificates’ (obrázek 5.2). Soubor klíče (.key, .pem) je uložen ve formátu PEM. Formát certifikátu je odvozen z koncovky jeho souboru. Pro soubor s koncovkou .pem je certifikát uložen ve formátu PEM pro jiné koncovky souboru (.der, .cer, .crt, .cert) je vygenerován certifikát ve formátu DER.


PIC

Obrázek 5.3: Dialog pro vytváření aplikačního certifikátu

5.2 Autentizace

Na záložce ‘Authorization’ (obrázek 5.4) lze nastavit uživatelské přihlašovací údaje. Tato stránka se objeví pouze, pokud je v konfiguračním INI souboru nastaven parametr CREDENTIALS_INI_PATH. Veškeré údaje o uživatelích jsou poté ukládány do INI souboru na této cestě.

Pro bezpečné použití tohoto způsobu autentizace je doporučeno smazat soubor s přihlašovacími údaji, nastavit parametr OPTIONAL_ENCODING_SALT na vlastní hodnotu (viz tabulka ??) a poté celý soubor vytvořit znovu.

Uživatele lze spravovat pomocí jednoduchého grafického rozhraní. Uživatele lze přidávat (obrázek 5.5), upravovat (obrázek 5.6) a mazat. Klient se pak přihlásí se svým jménem a heslem (program UaExpert na obrázku 6.9).


PIC

Obrázek 5.4: Správa uživatelů


PIC

Obrázek 5.5: Dialog pro vytvoření nového uživatele


PIC

Obrázek 5.6: Dialog pro úpravu uživatele

5.3 Využití příkladů

Program RexOpcUaConfig umožňuje pro snadnější použití využít některý příklad konfigurace (kapitola 6.1) a použít ho jako základ vlastní konfigurace (obrázky 5.7, 5.8 a 5.9). Obsah konfiguračního INI souboru se přepíše obsahem vybraného příkladu.

Soubory s přihlašovacími údaji (RexOpcUa_users.ini) se nekopírují. Pro správnou funkci serveru je nutné nastavit správně parametr OPTIONAL_ENCODING_SALT a vygenerovat nový soubor s přihlašovacími údaji. Pokud byl starý soubor vygenerován už s novým parametrem OPTIONAL_ENCODING_SALT, lze použít ten.


PIC

Obrázek 5.7: Příkaz na načtení příkladu


PIC

Obrázek 5.8: Seznam příkladů


PIC

Obrázek 5.9: Vybraná konfigurace

Kapitola 6
Návod ke spuštění

Základem pro spuštění serveru je správně nastavený konfigurační INI soubor a aplikační certifikát a soukromý klíč. Veškeré další důležité činnosti jsou navázány na nastavení konfigurace, správu klientských certifikátů a zajištění správné činnosti REXYGENu, ke kterému je server připojen. Ostatní záležitosti už musí vyřídit klient.

Pro jednoduchý start serveru jsou zde uvedeny jednotlivé kroky potřebné pro připravení serveru ke spuštění, poté lze server jednoduše spustit a pokud je vše nastaveno v pořádku, server bude po spuštění fungovat.

  1. Instalace REXYGENu spolu s OPC UA serverem (pokud není nainstalován)
  2. Změna konfiguračního souboru - výběr z možností
    1. Zkopírování připraveného souboru ze složky příkladů pro REXYGEN (viz kapitolu6.1)
    2. Změna současného konfiguračního souboru
  3. Tvorba certifikátu (pokud neexistuje) - výběr z možností
    1. Pomocí RexOpcUaConfig (viz kapitolu 5.1)
    2. Pomocí OpenSSL
  4. Změna přihlašovacích údajů uživatelů (pokud je vyžadováno)
  5. Nastavení klientských certifiká(pokud Endpointy podporují zabezpečenou komunikaci nebo přihlášení pomocí certifikátů)
    1. Vytvoření složek pro klientské certifikáty (RexOpcUaConfig, viz 5.1)
    2. Zkopírování souborů certifikátů klientů, kteří se chtějí přihlašovat pomocí zabezpečeného kanálu, do složky trust (CERTIFICATE_TRUST_LIST_PATH)
  6. Nastavit službu Discovery (pokud je to vyžadováno)
    1. Nalézt informace o Discovery serveru
    2. Zkopírovat certifikát serveru do trust složky Discovery serveru
    3. Zkopírovat certifikát Discovery serveru do složky pro certifikáty serveru (doporučené)
    4. Nastavit sekci DISCOVERY v konfiguračním souboru serveru pro REXYGEN
      1. SERVER_URL - URL Endpointu Discovery serveru
      2. SECURITY_POLICY - Způsob zabezpečení připojení k Discovery serveru (ten ho musí podporovat)
      3. SERVER_CERTIFICATE_PATH - Cesta k certifikátu Discovery serveru (doporučeně ve složce pro certifikáty serveru)
      4. ENDPOINT_URL - Seznam Endpointů (stačí jeden), které bude mít Discovery server v databázi (jeden z Endpointů serveru)

6.1 Příklady

Pro jednodušší nastavení konfiguračních souborů byly vytvořeny předpřipravené příklady, které lze použít jako základ pro nové nastavení.

  • MINIMAL - Minimální konfigurace pro nezabezpečený Endpoint a REXYGEN na localhostu
  • ENDPOINTS - Konfigurace se dvěma Endpointy
  • LICENCE - Konfigurace s explicitně zadaným licenčním klíčem
  • SECURITY - Konfigurace s Endpointem, který podporuje zabezpečenou komunikaci
  • PASS_AUTH - Konfigurace s Endpointem, který podporuje přihlášení pomocí přihlašovacích údajů
  • CERT_AUTH - Konfigurace s Endpointem, který podporuje přihlášení pomocí certifikátů
  • DISCOVERY - Konfigurace s připojením informací o serveru na Discovery server
  • FULL - Konfigurace se všemi možnými parametry

Pro první použití je doporučeno použít některý z těchto příkladů a nastavit parametry ADDRESS, COMPANY_URI_NAME, PROJECT_URI_NAME a INSTANCE_URI_NAME. Případně APPLICATION_PRIVATE_KEY_PASSWORD a OPTIONAL_ENCODING_SALT. Další parametry je možné měnit postupně a získávat tím informace o možnostech serveru.

6.2 Služba OPC UA

OPC UA server pro systém REXYGEN je možno (a doporučeno) spouštět jako systémovou službu.

V OS Windows je možné tuto službu spravovat pomocí monitorovací aplikace (viz 6.1, 6.2 a 6.3). Pomocí této aplikace je možné spouštět, zastavovat službu, nastavit její automatické spouštění a otevřít dialog RexOpcUaConfig pro nastavení serveru (kapitola 5).


PIC

Obrázek 6.1: Monitorovací služba REXYGENu


PIC

Obrázek 6.2: Umístění OPC UA služby v nabídce monitorovací služby


PIC

Obrázek 6.3: Obsluha a nastavení OPC UA služby

V OS Linux je možné službu spustit pomocí system.d.

systemctl start rexopcua

Této službě lze nastavit cestu ke konfiguračnímu INI souboru parametrem CFGFILE v souboru:

/etc/rexcore/rexopcua.conf

6.3 OPC UA Klienti

Pro vyzkoušení OPC UA serveru je možné použít některého z veřejně dostupných klientů. I přes přesnou specifikaci se každý klient chová trochu jinak a ne vždy využívá všech možností, které mu server nabízí. V tomto návodu jsme použili klienta UaEpert od firmy Unified Automation GmbH a software myScada.

U obou klientů bude navíc vysvětleno, jak má vypadat nastavení pro anonymní připojení (obrázek 6.4) a pro připojení pomocí přihlašovacích údajů (obrázek 6.5 a 6.6).


PIC

Obrázek 6.4: Nastavení Endpointu bez zabezpečení


PIC

Obrázek 6.5: Nastavení přihlašování pomocí přihlašovacích údajů


PIC

Obrázek 6.6: Nastavení uživatelské politiky na Endpoint

6.3.1 UaExpert

UaExpert je obecný plně funkční OPC UA klient, který je používán pro testování vyvíjených OPC UA serverů, pro zobrazení dat nebo pro použití pokročilých funkcí ze specifikace OPC UA. Tohoto klienta používá široká veřejnost jako standardizovanou aplikaci.

UaExpert umí tři druhy autentizace, zabezpečené přihlášení, Discovery služby, čtení, zápis a monitorování uzlů, zobrazení uzlů a jejich referencí pomocí stromové struktury, monitorování událostí, spouštění metod, nastavení a mnoho dalšího.

Při prvním spuštění program vyzve ke vygenerování aplikačního certifikátu. Pokud má klient komunikovat se serverem pomocí zabezpečeného připojení, musí být tento certifikát zkopírován do trust složky serveru, například pomocí ‘Settings’ > ‘Manage Certificates’ > ‘Copy Application Certificate To...’ (viz obrázek 6.7) a poté zvolte složku trust OPC UA serveru (tento postup samozřejmě nefunguje, pokud je server na jiném stroji než klient, pak je nutné certifikát zkopírovat ručně). Zkopírovat certifikát serveru do trust složky klienta není nutné. Pokud klient narazí na neznámý certifikát serveru, zeptá se zda mu má věřit. V dialogu pak navíc existuje tlačítko, pomocí něhož je možné zkopírovat certifikát do trust složky klienta a tím zajistit, že příště bude klient serveru věřit.


PIC

Obrázek 6.7: UaExpert: Uložení certifikátu do důvěryhodných

Připojení k serveru lze provést pomocí tlačítka plus. Otevře se konfigurace připojení. V záložce ‘Advanced’ (obrázek 6.8) je možné nastavit Endpoint, zabezpečení a přihlašovací politiku (‘Session name’ nemá na chod vliv). Pokud je vybrána přihlašovací politika pomocí přihlašovacích údajů, je třeba zadat jméno a heslo uživatele (viz obrázek 6.9). Při přihlašování pomocí certifikátu je třeba zadat certifikát a soukromý klíč.


PIC

Obrázek 6.8: UaExpert: Připojení k serveru anonymně


PIC

Obrázek 6.9: UaExpert: Připojení k serveru s přihlašovacími údaji

Funkční připojení je znázorněno zapojenou zástrčkou (viz obrázek 6.10). Připojení lze rozpojit (ikonka s přeškrtnutou zástrčkou) a znovu spojit (ikonka se zástrčkou). Změnu zabezpečení připojení a jinou konfiguraci (ikonka s klíčem) lze provést pouze s rozpojeným připojením. Změnu přihlašovací politiky je možné provést za běhu (pomocí ikonky uživatele). Klient může obsluhovat více připojení naráz. Konfiguraci klienta (připojení, monitorované položky apod.) lze uložit a při příštím použití jednoduše nahrát.


PIC

Obrázek 6.10: UaExpert: Připojený k serveru

Pro monitorování hodnot uzlů je třeba přidat dokument ‘Data Access View’ (často je už přítomen) kliknutím na ikonku dokumentu, vybrání položky ‘Data Access View’ (viz obrázek 6.11) a kliknutím na ‘Add’. Monitorované položky je třeba najít ve stromu Adresního prostoru a přetáhnout do prostoru dokumentu (viz obrázek 6.12). Položka se přidá do monitorovacího seznamu a jsou zde vidět pravidelné aktualizace hodnoty (pokud se monitorovaná hodnota mění). Položku lze poté kdykoliv smazat. Do položky v monitorovaném seznamu lze zapsat dvojklikem na hodnotu uzlu a zadáním nové hodnoty (viz obrázek 6.13).


PIC

Obrázek 6.11: UaExpert: Přidání monitorování dat


PIC

Obrázek 6.12: UaExpert: Monitorování proměnné u1


PIC

Obrázek 6.13: UaExpert: Zápis do proměnné u1

Pro monitorování je třeba přidat dokument ‘Event View’ (obrázek 6.14) a do něj přidat monitorované uzly přetáhnutím ze stromu Adresního prostoru do prostoru ‘Configuration’ (viz obrázek 6.15). Všechny události uzlu poté ukazují v poli ‘Events’ (obrázek 6.16). Při označení události se v poli ‘Details’ objeví detaily události. U OPC UA serveru pro REXYGEN je vhodné monitorovat složku ‘Exec’, popřípadě objekt ‘Server’, který je notifikován složkou ‘Exec’ (zobrazuje i její události).


PIC

Obrázek 6.14: UaExpert: Přidání monitorování událostí


PIC

Obrázek 6.15: UaExpert: Monitorování událostí složky Exec


PIC

Obrázek 6.16: UaExpert: Zobrazení událostí

UaExpert umí i jednoduché čtení, kdy se při kliknutí na uzel ve stromě Adresního prostoru zobrazí v pravé části informace o uzlu. U hodnot proměnných se zobrazí i jejich hodnota (viz obrázek 6.17). Zápis do proměnné lze provést při dvojkliku na hodnotu value (viz obrázek 6.18).


PIC

Obrázek 6.17: UaExpert: Čtení proměnné u1


PIC

Obrázek 6.18: UaExpert: Zápis do proměnné u1

UaExpert implementuje i Discovery služby, pomocí nichž zobrazuje všechny dostupné Endpointy registrovaných serverů (obrázek 6.19). Uživateli pak stačí pouze rozbalit seznam příslušného serveru, vybrat jednu z možností, nastavit přihlašovací politiku a připojit se. Klient vždy kontroluje LDS (Local Discovery Server - volně dostupný program), kde jsou zobrazeny všechny servery, které jsou zde zaregistrovány (viz kapitola 3.6). Druhou možností je přidání a prozkoumání vlastního Discovery serveru, například přímo OPC UA serveru pro REXYGEN, který podporuje Discovery služby a poskytuje informace o svých Endpointech.


PIC

Obrázek 6.19: UaExpert: Použití Discovery služeb

Pokud nastávají problémy při připojení, zápisu, čtení nebo při čemkoliv jiném, je dobré zkontrolovat logy aplikace, které jsou zobrazeny v dolním panelu (viz obrázek 6.20). Podle nahlášené chyby lze často snadno dohledat zdroj problému.


PIC

Obrázek 6.20: UaExpert: Logování akcí

6.3.2 myScada

Program myScada umožňuje komunikovat pomocí OPC UA, vytvořit tagy, které jsou propojené s hodnotami uzlu serveru, a tyto tagy zobrazovat. Na rozdíl od programu UaExpert, myScada nevyužívá všechny možnosti specifikace OPC UA.

Pro použití OPC UA v myScada je třeba v programu myPROJECT designer vytvořit projekt, otevřít záložku spojení, přidat nové spojení a zvolit OPC UA. Otevře se dialog, v němž je možné nastavit spojení s OPC UA serverem (obrázek 6.21).


PIC

Obrázek 6.21: mySCADA: Anonymní přihlášení

V další fázi je třeba vytvořit v projektu tag, který bude směřovat na hodnotu některého uzlu na serveru (záložka OPC v dialogu pro vytváření tagů, obrázek 6.22). Hodnotu tohoto tagu lze na závěr využít v zobrazení aplikace (obrázek 6.23). Hotový projekt lze poté nahrát na zařízení a sledovat jeho chod pomocí programu myView.


PIC

Obrázek 6.22: mySCADA: Vytvoření tagu z uzlu OPC UA serveru


PIC

Obrázek 6.23: mySCADA: Použití tagu v zobrazení

Program myView slouží k zobrazení dat na zařízení. Pokud je použit v zobrazení tag propojený s OPC UA, bude se jeho hodnota pravidelně měnit podle hodnoty v OPC UA serveru (obrázek 6.24). Pokud se přeruší spojení nebo serveru dojdou zdroje, označí zařízení hodnotu v zobrazení červeně (viz obrázek 6.25).


PIC

Obrázek 6.24: mySCADA: Zobrazení dat v zařízení


PIC

Obrázek 6.25: mySCADA: Zařízení bez dat

Jelikož se myScada neřídí přesně specifikací OPC UA, je nutné upravit server tak, aby se k němu mohl klient připojit. Pro nezabezpečené přihlášení musí mít server Endpoint s koncovou URI ‘/None/None’. Pro anonymní přihlášení musí být ID přihlašovací politiky ‘0’ (viz [Endpoint:2] a ADMIN_USER_TOKEN_POLICY_ID na obrázku 6.4).

Pro nastavení připojení pomocí přihlašovacích údajů je třeba nastavit ID patřičné politiky na ‘UserNameIdentityToken’ (obrázek 6.26 a 6.27) a zadat uživatelské jméno a heslo v dialogu pro úpravu spojení (viz obrázek 6.28).


PIC

Obrázek 6.26: mySCADA: Nastavení přihlašování pomocí přihlašovacích údajů


PIC

Obrázek 6.27: mySCADA: Nastavení uživatelské politiky na Endpoint


PIC

Obrázek 6.28: mySCADA: Přihlášení pomocí přihlašovacích údajů

Při práci s myScada je doporučeno nemířit na OPC UA server pomocí localhostu, nepoužívat zabezpečenou komunikaci a neomezovat zdroje. Případně zdrojů poskytnout dostatek a nastavit parametr MAX_SESSION_TIMEOUT dostatečně krátký, jinak může dojít k vyčerpání zdrojů a server začne zobrazovat chyby. Chyby připojení se během návrhu nejlépe zjistí při vytváření tagů (viz obrázek 6.29).


PIC

Obrázek 6.29: mySCADA: Chyba připojení

Literatura


Referenční číslo dokumentace: 13771

2022 © REX Controls s.r.o., www.rexygen.com